17. 6. – 31. 8. 2023
Litomyšlská veřejná prostranství
vernisáž | 17. 6. 2023 v 16:00 (prostranství za kostelem Povýšení sv. Kříže)
komentovaná prohlídka | 24. 8. 2023 v 17:30 (za kostelem Povýšení sv. Kříže)
kurátorky | Lenka Lindaurová, Martina Zuzaňáková
pořádá | Bohemian Heritage Fund a Městská galerie Litomyšl
Tématem letošní Smetanovy hudební Litomyšle se stala Belle Époque, krásné časy, které v historii označovaly přelom 19. a 20. století, dobu technického a ekonomického pokroku, období zářné budoucnosti. Současnost ale hledí do budoucnosti s mnoha obavami a také se zásadními otázkami.
Právě umělci, jejich vidění a senzibilita, s kterou přistupují k interpretaci světa, nám může přinést zprávy, které nejsou jednoznačné, ale iniciační. Provokují k myšlení, akci, postoji a kreativitě. Autorky a autoři děl čtvrtého ročníku výstavy Plán B se tak zamýšlejí nad aktuální městskou situací, nad potřebami a starostmi obyvatel nebo nad ekologickými a sociálními otázkami.
Vystavující umělkyně a umělci: Daniela Baráčková, Nikola Brabcová a Karin Šrubařová, Michal Cimala, Jakub Jahn, Stano Masár, Tomáš Moravec, Natalie Perkof, Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský, Jan Svoboda.
Vystavená díla
Daniela Baráčková
Zazděné oči
Daniela Baráčková (1981) zakončila svá umělecká studia na UMPRUM v ateliéru konceptuální a intermediální tvorby. Na umělecké scéně se etablovala především svými videi, ve kterých tematizovala ironickou formou každodenní lidské problémy. V roce 2013 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého. Se svým mužem Jakubem Filipem Novákem se také podílí na architektonických interiérech studia No Architects, které sklízí významné ceny. Ve volné tvorbě však pokračuje a pro litomyšlský kostel Povýšení sv. Kříže vytvořila site specific instalaci Zazděné oči, kterou oživuje monument kostela, masivní duchovní tělo, které společnosti pomáhá v její sebereflexi.
Nikola Brabcová, Karin Šrubařová
Biotop Loučná
Nikola Brabcová (1987) a Karin Šrubařová (1984) se po absolvování uměleckých škol rozhodly věnovat umění, pedagogické a aktivistické činnosti v oblasti ekologie. Dlouhodobě pracují v uměleckém tandemu. Vytvořily vlastní platformu Prototyp pro umělecké, kurátorské, rezidenční či pedagogické spolupráce. Obě umělkyně experimentují s novými médii a na ekologicky zaměřených projektech pracují často kolektivně včetně spolupráce s diváky. Součástí jejich projektů je průzkum konkrétní lokality a místních problémů, výstupy v podobě záznamů, tištěných médií a veřejných prohlídek. V Litomyšli se zaměřily na průzkum říčky Loučná a jejího významu pro město. K projektu vychází tištěný zine, který si lze zdarma vyzvednout na pokladně Městské galerie Litomyšl (dům U Rytířů).
Michal Cimala
Lidská klec
Michal Cimala (1975) je absolventem UMPRUM a jeho tvorba je velmi široká – od maleb přes sochařské práce až po design, šperky či hudební produkci. Jeho umělecké vize těží z apokalyptických výjevů, vzpomínek na budoucnost a dnes už se dotýkají i reálných globálních hrozeb. Přesto v jeho práci najdeme prvky hry, nadsázky a humoru. Je spoluzakladatelem legendárního pražského ateliéru Trafačka. Pro Plán B 2023 speciálně dokončil své monumentální kovové monstrum z nejrůznějších nalezených materiálů připomínající Golema, kterého může hudebně rozezvučet. Vkládat šém se nedoporučuje.
Jakub Jahn
Skupinovka
Jakub Jahn (1982) je filmový režisér, který vystudoval divadelní vědu a věnuje se multidisciplinárním projektům na hranici filmu, výtvarného umění a sociálního průzkumu. Autorovým cílem je zapojit laiky a dát jim role ve společné akci, z které vyjdou povzbuzeni a pozitivně motivováni ke kreativnímu řešení běžných lidských situací. Je iniciátorem kolektivního uměleckého díla Česká vděčnost, jehož cílem je vytvořit největší sbírku dopisů vděčnosti v Čechách. Jednou z jeho konceptuálních realizací je také projekt Heartbeat, který představuje z pozice umění univerzální pozdrav pro celý svět. V Litomyšli pozval všechny obyvatele ke společnému setkání a pořízení letecké skupinové fotografie prostřednictvím dronu.
Stano Masár
Raining Tree
Stano Masár (1971) je slovenský konceptuální umělec, který má za sebou studia na Akademii umění v Londýně. Jeho práce tematizují lidské aktivity v celé šíři, kterými si přivlastňujeme svět – proto jsou Masárovy práce srozumitelné po celém světě a diváky sbližují v pocitech nepatřičnosti jako například Global History of Art, kolekce jednoduchých piktogramů znázorňující legendární umělecká díla pomocí primitivních značek. Projekt Raining Tree čekal v autorově archivu na realizaci – simuluje uměle skutečnou situaci, kdy ze stromů prší po dešti ještě jednou. Déšť „tady a teď“, jenž není spojen s realitou, diváka může uvést do stavu environmentálního stesku.
Tomáš Moravec
Sonda
Tomáš Moravec (1985) se po ukončení sochařského vzdělání na pražské Akademii věnoval umění, ale také interiérové architektuře v rámci výstav. Jako konceptuální umělec rád zasahuje do veřejného prostoru v podobě nenápadné odchylky, aby navodil nepravděpodobné situace a změnil úhel pohledu diváků. Práci s rozšířenou realitou (augmented reality) si vyzkoušel v rámci loňských kulturních akcí České republiky v Bruselu a pro Litomyšl ji aktualizoval. Nápisy vznášející se ve vzduchu nad prázdnou parcelou jsou viditelné pouze přes mobilní aplikaci a mají obyvatele města motivovat k zamyšlení nad možnostmi řešení městských ploch.
Natalie Perkof
Zakořeňující stanice pro ty, kteří létají v oblacích
Natalie Perkof (1979) vystudovala brněnskou FaVU, v Brně rovněž bydlí a tvoří. Ve svém díle se zabývá vlastním životem v kontextu společnosti a zkoumá zavedené stereotypy lidského chování. Původem je z Ghany, ale v České republice žije už dvacet let. Svou výjimečnou tvorbou, v níž také svérázně uplatňuje nejrůznější technické textilie, zaujala široké publikum a především odborníky. Pracuje například s karbonem, materiálem připomínajícím tkaninu, ale i drátěný plech. Objekt „stanice“ vznikl přímo pro Plán B pro všechny, kteří tak trochu létají v oblacích. Základ tvoří skutečné kořeny, kotvící všechny účastníky do země, a povrch je vytvarován z pružné kreativní hmoty přímo pro lidskou figuru.
Pavla Sceranková, Dušan Zahoranský
Lešení
Pavla Sceranková (1980) a Dušan Zahoranský (1972) tvoří životní a někdy také umělecký pár. Oba vystudovali umělecké školy – Pavla v Praze a Dušan v Bratislavě – a věnovali se objektové tvorbě. Pavla Sceranková byla v letech 2007 a 2015 finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. V začátcích své tvorby kombinovala nestálá sochařská díla s videi a postupně si vybudovala charakteristický rukopis mezi abstrakcí a figurací. Dušan Zahoranský ve svých instalacích používal texty a vytvářel tak kontrasty mezi objekty a jejich komentářem. V Litomyšli je známá realizace obou autorů – netypické, kreativní dětské hřiště na břehu Loučné. Nyní se jako dvojice vracejí do prostor krypty kostela Nalezení sv. Kříže, kde prezentují lidské „lešení“ obíhající jako elektronové pole kolem hlavy, jejich společného portrétu, který je na dosah a zároveň ve vlastním mikrokosmu.
Jan Svoboda
Kolektivní kresba
Jan Svoboda (1955) je pedagogem umění, který zasvětil většinu své kariéry vzdělávání mladých talentů. Jako konceptuálního umělce, autora nenápadných a křehkých výstupů, jej pamatují diváci několika mezinárodních sympozií Hermit v Plasích v 90. letech minulého století. Jan Svoboda je mistrem neviditelné intervence do různých veřejných i intimních prostor, v nichž přesvědčivě uplatňuje svoji charakteristickou poezii všedního dne. Pro Litomyšl si připravil projekt, na němž nevědomky spolupracují nejen diváci, ale všichni pěší ve městě. Ve skutečné městské dlažbě autor na několika místech vyměnil kamenné kostky za grafitové (grafit jako tuha běžné tužky), a tak se všichni procházející podílejí svými stopami na nekonečné náhodné kresbě Litomyšlí.
Fotografie z vernisáže:
