12. 6. – 31. 8. 2022
Litomyšlská veřejná prostranství
vernisáž | 11. 6. 2022 v 11.00
kurátorky | Lenka Lindaurová, Martina Zuzaňáková
pořádá | Bohemian Heritage Fund a Městská galerie Litomyšl
Z projektu Plán B, který původně byl jen kompromisem v situaci, kdy umění muselo vyjít za divákem do exteriéru města, začíná růst legenda Smetanovy výtvarné Litomyšle.
Letošní, již třetí ročník Plánu B měl opět z čeho vybírat, a tak rozšiřuje svou podobu o další média: kromě soch a instalací nabízí i video, krátký film a zvukové intervence. Poprvé také představí dva zahraniční účastníky (z Rakouska).
Plán B tentokrát nemá za cíl pobavit obyvatele a návštěvníky města, ale chce je vyzvat k zamyšlení nad lidskou existencí, nad možnostmi empatie a vzájemné pomoci, tolerance a pochopení.
Vystavená díla:
Jiří Černický
Proun Space Station, památník obětem ruské mafie
Jiří Černický (1966) obdržel v roce 1998 Cenu Jindřicha Chalupeckého, rok po ukončení studia na Akademii výtvarných umění. Profiloval se jako multimediální umělec a zaujal především svými akcemi a konceptuálními instalacemi. Objekt Proun měl být instalován jako orbitální stanice na oběžné dráze Země a byl koncipován jako uctění památky obětí sovětské moci, především ruské státní mafie, už v roce 2015. Ohnivzdorný povrch Prounu by nesl jména obětí. Jak by dalších obětí přibývalo, byly by vypouštěny další orbitální stanice do vesmíru. V současné válečné situaci na Ukrajině, kde obětí ruské zvůle stále přibývá, se stává představa množství Prounů děsuplná.
Markus Hiesleitner a Franz Tišek
Asfaltové iglú
Námětem společných děl rakouských umělců M. Hiesleitnera (1981) a F. Tiška (1981) je veřejný prostor a jeho sociálně-kulturní role. Umělci vytvářejí rozměrné plastické objekty a instalace, v nichž dochází k prolínání sochařského a architektonického přístupu. Výsledkem jsou práce, které intervenují do svého okolí s cílem navázat bezprostřední kontakt s diváky. Dílo Asfaltové iglú ve tvaru stylizovaného automobilu umístili umělci do parkovací zóny města, aby upozornili na problém narůstající mobility, která si pro sebe dnes uzurpuje příliš mnoho místa. Plastika, jež je současně také jakousi jeskyní a prolézačkou, si tento prostor bere zpět a nabízí jeho nové využití.
Adéla Matasová
Každý jsme někdy přísahali
Adéla Matasová (1940) je výraznou autorkou ženské výtvarné scény, která se prosadila v 60. letech minulého století. Vždy měla k tvorbě novátorský přístup a již v 70. letech experimentovala ve svých objektech se zvukem, později i s mechanickými prvky. Dokázala se prosadit na mezinárodní úrovni - její abstraktní monumentální díla jsou nadčasová. Její tvorba sahá od objektů přes složité technické přístroje, fotografie, koláže a kresby až k pohyblivému obrazu. Ve svých posledních videích pracuje s vlastní tělesností a na základě jednoduchých gest vytváří metafory filozofických otázek po smyslu bytí. Chce sáhnout všem do svědomí a připomenout, že nikdo nežije mimo historii.
Petra Nováková-Ondreičková
Samorost
Petra Nováková-Ondreičková (1968) se narodila v Bratislavě, od konce 90. let, kdy absolvovala UMPRUM v Praze u Adély Matasové, je součástí české umělecké scény. Umělkyně dlouhodobě pracuje s papírem, který prostříhává, překrývá a tvaruje. Dokonalá řemeslná práce s materiálem (autorka má rovněž praxi s designem a architekturou interiérů) jí umožňuje z netrvanlivého papíru vytvořit sošnou organickou hmotu zaplňující prostor. Tematicky zachycuje stopy postupně mizející civilizace, budoucnost městských struktur, pomíjivou „pěnu dní“. Křehkost papírové hmoty nyní autorka převedla do objektu připomínajícího krajku, která zrovna odletěla z okna opuštěného bytu.
Míla Preslová
Letní obloha
Míla Preslová (1966) se od absolvování Akademie výtvarných umění v Praze, kde končila v ateliéru intermediálních studií Milana Knížáka, věnuje téměř výhradně fotografii. Její fotografie se zaměřují na intimní rodinný prostor, detaily všedního života, tichý svět skrytých emocí. Fotografie někdy instaluje s trojrozměrnými artefakty doplňujícími téma výstavy. Nyní ale poprvé ve své tvorbě představuje v Litomyšli objekt simulující jakýsi poetický plán letní oblohy. Tvoří ho stovka tyčí rozmístěných v kruhu v poměru skutečné hvězdné mapy s bodovým světlem na konci a stává se pandánem nepatrnosti vůči kosmické nekonečnosti. Nezapomněli jsme se už na noční oblohu dívat?, ptá se autorka.
Jan Pfeiffer
Portál rovnováhy
Jan Pfeiffer (1984) vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění u Jiřího Příhody a ve své tvorbě se pohybuje na rozmezí umění, architektury a performance. V mnoha dílech hraje osobně roli aktéra ve filmovém dokumentu, který proces realizace dokumentuje a často je i výsledným artefaktem. Pro Litomyšl navrhl objekt Portál rovnováhy, který vychází z pohřební egyptské architektury a byl používán v mastabách jako brána po duši zemřelého. Portál se autor rozhodl použít jako místo pro komunikaci beze slov. Do posledního portálu umístil houpačku, která je symbolem dialogu dvou aktérů. V průhledu se navzájem mohou občas zahlédnout, musejí hledat rovnováhu a vzájemný soulad.
Dagmar Šubrtová
Re-kultivace
Dagmar Šubrtová (1973) absolvovala UMPRUM u známého sochaře Kurta Gebauera a ve své tvorbě se věnuje ekologickým tématům a všem přírodním jevům přesahujícím člověka. Poetickým způsobem připomíná svými objekty, instalacemi i performancemi, jak křehká je hranice mezi využitím a zneužitím přírody člověkem. Seskupení rezavých siluet suchých stromů je symbolem problematiky narůstající civilizační devastace krajiny s potřebou poukázat na aktuální kritiku dlouhodobého zacházení s rozsáhlými plochami naší krajiny. Téma rekultivace je umělá přeměna místa, jež může být mnohdy ukázkou neodborného nebo finančně zneužitého korporátního počínání. Autorka pro Litomyšl obnovila a rozšířila instalaci, kterou prezentoval již v Praze, Liberci a Ostravě.
Mark Ther
Bábovka, (Gugelhopf, Kugelhupf, Guglhupf, Kouglof, Kougelhof oder Kougelhopf)
Mark Ther (1979), absolvent Akademie výtvarných umění u Vladimíra Skrepla, točí krátká videa i delší filmy s plnou filmovou produkcí. Jeho práce často tematizují problematiku Sudet, odkud autor pochází. Rovina záhadných tragických příběhů je u Thera narušována prvky absurdního humoru. Jeho příběhy se zabývají temnými lidskými stránkami až na hranu únosnosti. Příběh Bábovka se odehrává v domě v Litomyšli, ve kterém žila slavná kuchařka a spisovatelka Magdaléna Dobromila Rettigová. Autor natáčel v dobových kostýmech video, v němž se na autentickém místě odehraje krátký příběh o čerstvě upečené bábovce a podrobné cestě jejího vzniku.
TIMO
Seš tak šikovná
Přeskočit reklamy
TIMO je známý brněnský výtvarník, sprejer a street artista tvořící v anonymitě. Jeho tvorba, jejímž výsledkem jsou povětšinou krátké humorné glosy či poetická slovní spojení umístěné ve veřejném prostoru, se vyznačuje výrazným sociálním a politickým přesahem. Nejinak je tomu v Litomyšli, kde pro výstavu Plán B zanechal svoji vlastní verzi jedné známé fráze Seš moc šikovná a jednoho na svět reklamy napojeného sdělení Přeskočit reklamy.
Martin Zet
True Love
Martin Zet (1959) vystudoval sochařství. Je to konceptuální umělec, který ve své sociální tvorbě používá různá nenáročná média. Vytváří kresby mořem, natáčí jednoduchá videa mobilem, performuje svým tělem, tvoří zvukové instalace, iniciuje interaktivní akce. Nejde však o spontánní hry, ale o reflexi globální problematiky, aktuálních společenských nebo politických témat i osobních existenciálních emocí. Pro Litomyšl vytvořil krátké zvukové záznamy určené pro městský rozhlas. Mají charakter nenápadných, neefektních samovolných „skladeb“, typický ambient malého města. Například arytmické pití vody, kroky, šustění sáčku při odklízení exkrementů.
Fotografie z vernisáže:
