2. 7. – 2. 9. 2020
kurátorka | Lenka Lindaurová
pořádá | Bohemian Heritage Fund, Městská galerie Litomyšl, Město Litomyšl
Restart kultury po koronavirové krizi bude výzvou, kterou nejsou všichni ochotni přijmout. Slovy básníka – budoucnost už není tím, čím bývala. Ale známe to: malý krok pro člověka… Proto vykročme s úsměvem a pochopením. To jsme učinili i my, když jsme se dozvěděli, že velký Smetanovský festival se výrazně redukuje. Původní grandiózní plán pro Smetanovu výtvarnou Litomyšl jsme museli odložit na příští rok, a tak jsme letos vtrhli do veřejného prostoru města, které je pro všechny bezpečné.
Našim cílem bylo pobavit a podpořit všechny – obyvatele města, diváky, turisty, umělce i ptactvo. Oslovili jsme pestrou škálu umělců, kteří se s nadšením připojili. Oprášili jsme některá hotová, ale v novém kontextu oživlá díla, a především podpořili vznik zcela nových prací pro tuto konkrétní příležitost. Ambicí přehlídky není zabodovat v kurátorských sofistikovaných žebříčcích, ale skutečně upřímně potěšit. Povzbudit do dalších kroků a ukázat, že lidská kreativita hory přenáší.
Čtrnáct umělkyň a umělců napříč generacemi s chutí zmapovalo a nově zabydlelo Litomyšl. Snažili jsme se, aby nevznikla z nouze ctnost, a laťku jsme i v tuto chvíli nasadili dost vysoko. Ani jsme však nebyli překvapeni kvalitním výsledkem, který si můžeme užívat celé léto.
Umělci a umělkyně Plán B:
Veronika Šrek Bromová
Planeta
Veronika Šrek Bromová (1966) se v 90. letech stala hvězdou manipulované digitální fotografie. Její záběr se postupně stále rozšiřoval do různých uměleckých médií až k umělecko-sociálním programům, které vyústily v její současnou eko-umělecko-sociologickou praxi v Chaosu 68 nedaleko Litomyšle. Veronika Bromová je v galeriích zastoupena také objekty, kterými například reprezentovala Českou republiku na Benátském bienále v roce 1999. Pro SVL vytvořila nový objekt „živé“ rostlinné Planety, který bude ovlivňován klimatickým prostředím města po celé léto a bude společně s návštěvníky dýchat.
Martin Dašek
Mark VIII
Martin Dašek (1981) absolvoval pražskou UMPRUM a zaměřuje se na tvorbu site specific instalací do veřejného či galerijního prostoru. Jeho environmentální objekty abstraktního rázu komunikují s divákem ve formě hry. Práce nejsou jednoznačně ohraničené a zůstávají na hraně rozpoznatelného. Čemu ještě můžeme říkat umění a co je nerozpoznatelnou součástí konkrétního prostředí? Martin Dašek pro SVL zrekonstruoval svůj lešenářský objekt z Designbloku 2018, jenž představuje cestu odněkud někam umocněnou zážitkem, který je potřeba pocítit na vlastní kůži.
Objekt bude na místě k vidění od 2. do 16. 7. 2020.
Jiří David
Pokud mohu, musím…
Jiří David (1956) je angažovaný umělec, pedagog a někdejší spoluzakladatel legendární skupiny Tvrdohlaví. Je známý především jako malíř mnoha stylů, ale má za sebou také řadu fotografických projektů a 3D realizací pro galerie i veřejný prostor, z nichž nejpopulárnější byla putovní Klíčová socha. V Litomyšli je nyní instalován jeho nový objekt - Soudní pult, lehce vychýlený a naddimenzovaný, takže se v něm „souzený“ cítí jako v nestabilní kleci, bez možnosti odvolání. Efekt polopropustného zrcadla zpochybňuje existenci celého objektu a vytváří kafkovský efekt.
Jan Haubelt
Velká kůže
Jan Haubelt (1977) je absolventem ateliéru Veškerého sochařství Kurta Gebauera. Pracuje s fotografií a objekty konceptuálním způsobem, který spočívá ve hře s iluzí, která má v jeho díle různé roviny. Někdy se jeho práce pohybuje na hranici viditelnosti jako například v případě přesazeného pařezu nebo výroby paruky z vlastních vlasů. Do Litomyšle doputoval jeho objekt Velká kůže, vytvořený v loňském roce pro galerii ve veřejném prostoru Proluka v Praze. Obří růžová košile ušitá z látky na ložní prádlo v kontextu vzdělávací instituce připomíná první odlet z rodného hnízda.
Anna Hulačová
Návrat z mise
Anna Hulačová (1984) je výraznou sochařkou, která jako jedna z mála tematizuje české lidové tradice a venkovské rituály s charakteristickým naivizujícím rukopisem. V roce 2016 byla ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, poté ji začala zastupovat prestižní galerie Hunt Kastner a autorka se stala známou a vyhledávanou i v zahraničí. Na SVL prezentujeme její křehký reliéf Návrat z mise z roku 2018, na němž Hulačová zpodobňuje dvě venkovské „hobby“ figurky dvou včelařů, kteří se vracejí z meziplanetární úspěšné mise.
Matyáš Chochola
Střet civilizací
Matyáš Chochola (1986) patří k umělcům, kteří se rádi kriticky vymezují, rádi provokují společnost a porušují pravidla korektnosti. V roce 2016 se stal vítězem Ceny Jindřicha Chalupeckého a ve stejném roce už dominoval se svou performancí a instalací na mezinárodní přehlídce Manifesta 11 v Curychu. Do Litomyšle je přemístěno jeho nabourané porsche, které bylo součástí Chocholovy samostatné výstavy v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Autor ho nazval Střet civilizací a je možné ho vnímat jako civilizační memento mori v době krize velmi aktuální.
Ladislav Jezbera
Korona česká
Ladislav Jezbera (1976) pracuje s minimalistickými objekty a instalacemi v duchu italského hnutí Arte Povera. Využívá rád obyčejné a přírodní materiály, využívá jejich materiality a světelných vlastností. Jeho objekty vznakají často jako dialog s konkrétním prostorem a situací. Pro Litomyšl vytvořil aktuální objekt s politicko-epidemiologickým obsahem; v Jezberově tvorbě výjimečné dílo. Otevírá otázky nacionalismu a sobectví v krizové době a poukazuje na selhání a objevování nových elit, ale ponechává ve své abstraktnosti divákovi možnost volného čtení.
Jiří Kovanda
Let okna
Jiří Kovanda (1953) je legendou českého akčního umění. Jeho akce spočívají především v jemných poetických, ale i kritických intervencích do veřejného prostoru, ke kterým původně zval jen pár zasvěcených diváků a proto dnes existují jen ve formě fotografické dokumentace. Jmenujme aspoň divácky nejpopulárnější akci líbání návštěvníků galerie přes sklo, která měla premiéru v Tate Gallery. Díky svým zahraničním úspěchům je Kovanda stále jedničkou uměleckého žebříčku Art Index. V Litomyšli pouhou záměnou písmen v názvu rockového klubu stvořil lyrický komiks.
Dominik Lang
Místo pro Hledače
Dominik Lang (1980) je mezinárodně známý sochař, který zastupoval Českou republiku na Benátském bienále v roce 2011, od roku 2012 je vedoucím ateliéru sochařství na pražské UMPRUM a v roce 2013 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. K jeho charakteristickým postupům práce patří site specific instalace, které vytváří v reakci na dané prostředí. Tak se ujal také projektu pro Litomyšl, který se nese v duchu letošního tématu naděje. Vybral si ve městě místní specifika jako například zámecká sgrafita a s těmito symboly pracoval ve stále se proměňujícím sociálním díle, do něhož zapojuje všechny kolemjdoucí.
Petr Kvíčala
Velikonoční socha
Petr Kvíčala (1960) proslul jako umělec ornamentu. Ve své tvorbě jej minimalisticky zkoumá v nesčetných variantách a v základní barevnosti, aby všem dokázal, že výrok architekta Adolfa Loose „ornament je zločin“ pro umění neplatí. Právě dekorativnost v nekonečné řadě možností je důvodem, proč má Kvíčala tolik realizací ve veřejném prostoru – a to nejen v Brně, kde působí. Pro SVL znovu vztyčil svou zničenou Velikonoční sochu, jejíž ornament tvoří jednoduchá dřevěná mříž pnoucí se vysoko k nebesům jako rozhledna pro malé živočichy, kteří nikdy neviděli Litomyšl z výšky.
Richard Loskot
Sluneční klavír
Richard Loskot (1984) je multimediální umělec, jehož díla často bývají interaktivní a diváky neustále překvapují v nečekané komunikaci. Loskot se ve své tvorbě často pohybuje mezi vědeckými experimenty a uměleckou performancí, pracuje se složitými technologiemi, ale i přírodním prostředím. Byl třikrát finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Do Litomyšle umístil svůj magický Sluneční klavír (Parafráze na Pešánka), který hraje sám podle jakési neznámé minimalistické partitury v duchu Philipa Glasse. Prostřednictvím solárního panelu je však oním robotickým hráčem samo Slunce.
Jakub Nepraš
Metropolia
Jakub Nepraš (1981) pracuje s videem a proslavila ho především experimentální forma promítání speciálně vytvořených filmových materiálů na 3D objekty, které realizoval pro konkrétní prostory jako třeba Novou scénu Národního divadla. Monumentální architektura chrámu Nalezení sv. Kříže jej inspirovala k vytvoření animace Metropolia na jeho stropě. Animace představuje jakýsi zesilovač duální energie velkoměsta. Abstraktní formou znázorňuje příběhy a procesy, které jako filmovou koláž vnímá divák z odstupu, a tak mu umožňuje reflektovat současný hektický život.
Kateřina Vincourová
Do vzduchoprázdna
Kateřina Vincourová (1968) se jako první žena stala v roce 1996 laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Její tvorba je charakterizována často přívlastkem ženská. To se však týká témat, nikoli razantního provedení. Pozornost publika upoutala už v 90. letech svými monumentálními nafukovacími objekty. Postupně se vydala cestou zjemňování a překvapuje „kresebnými“ sochami vytvořenými z různých obyčejných, téměř neviditelných materiálů. Pro Litomyšl vznikl nový objekt Do vzduchoprázdna, který tvoří desítka průhledných ženských nožek.
Vladimír 518
Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory
Vladimír 518 (1978) je všestranný umělec, rapper a nakladatel. Vystupuje jako zpěvák, tvůrce komiksů a ilustrátor, proslavil se realizací knižní řady Kmeny v labelu Bigg Boss věnující se vizuálnímu stylu českých subkultur. Jeho projekty přesahují různé obory a často jsou spojené se zvědavým průzkumem fenoménů spojených s nedávnou historií výtvarné scény. Tak vznikla i jeho kniha zapálených rozhovorů s výtvarníky Obsese anebo také video Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory, v němž společně s Davidem Vrbíkem analyzoval malby známého českého umělce. Video bude promítáno pouze 5. a 6. 7. od setmění do půlnoci.
Fotografie z vernisáže:
