Výstava prací Aleše Lamra z posledního období
Pořádá Galerie Miroslav Kubík a Smetanova Litomyšl, o.p.s.
Galerie Miroslav Kubík, Smetanovo nám. 71, Litomyšl,
11. 6. - 31. 7. 2011
kurátor Richard Drury
vernisáž 11. 6. ve 14.00 hodin
otevřeno po dobu konání festivalu Smetanova Litomyšl denně od 10 do 18 hodin, v ostatní dny od 10 do 17 hodin
Ve věku, kdy lze tvrdit, že se současný umělecký projev výrazně odvrací od historické úlohy zprostředkovatele humanistického poselství směrem k odosobněné společenské analýze a kritičnosti, je tvorba Aleše Lamra důkazem stálé schopnosti „tradiční" malby oslovovat dnešního diváka. Jádrem Lamrovy symboliky je člověk - ta odvěká, přitom stále nová bytost, jedinečná ve svém konkrétním životě, zároveň však úzce propojená s ostatním lidstvem v hledání smyslu věcí v sobě a kolem sebe. Přes různé proměny, které lze v Lamrově tvorbě sledovat od první poloviny šedesátých let dvacátého století, kdy autor nastoupil na českou uměleckou scénu, je nade vším jasný jeho neutuchající zájem o symbolické portrétování lidskosti, a to jak v čitelných ohledech veselosti, humoru a hravosti, tak ve skrytější rovině závažných duchovních reflexí.
První zralé práce Aleše Lamra vzniklé kolem poloviny šedesátých se soustavně zabývají archetypickým zobrazováním lidské postavy. Vliv klasické moderny inspirované mimoevropským „primitivním" uměním je tu patrný, stejně jako odkaz surrealismu a jeho fantaskních vizí čerpaných z „intuitivní reality" snu. Zásadní průlom nastal v druhé polovině šedesátých let, kdy na Lamra hluboce zapůsobil Pop art. Následovalo prudké uvolnění barvy a tvaru, při němž během krátké doby Lamr rozvíjel svou dnes nezaměnitelnou vizuální řeč založenou na dynamické souhře zjednodušených struktur a na zářivě koloristickém postupu. I když Lamrovy obrazy z přelomu šedesátých a sedmdesátých nacházejí společnou řeč s komiksovou ironií Roye Lichtensteina a s expresivní figurální deformací Allena Jonese, od sedmdesátých let v nich najdeme příznačné rysy „domácí" české grotesky, v níž temná absurdita života v totalitní společnosti je metaforicky zrcadlená v groteskní „nerealitě" obrazu. I ten nejbanálnější námět z dennodenního života se u Lamra proměňuje v plastickou vizi plnou nepotlačitelné vitality. Přes to, že se autorovy obrazové představy posledních dvaceti let zdánlivě pohybují převážně v rovině „čisté" abstrakce, lidský duch je vždy naléhavě přítomen v jejich citovém náboji.
Zázrak stvoření se u Lamra promítá v metaforice „kouzelné geometrie"; je mnohdy například symbolizovaný spirálovitým tvarem připomínající točící se galaxie či vodní vír. Strukturu spletitých linií, někde podobných liánám, jinde ve tvaru živého rastru, můžeme vnímat jako vyjádření proudění a vzájemného protínání energie přírody i lidské psychiky. V posledních letech se figura v autorových obrazech také (doslova) vynořila v podobě „akvabely", nadnášená radostně v pomyslném „fluidu" všeobjímající existence.
Nový cyklus, který Aleš Lamr představuje v Litomyšli, uplatňuje malířský postup cákání akrylových barev na plátno. Autorův zmíněný dynamismus zde nachází svou nejzazší podobu jako čistý záznam pohybu ruky a následné setkání barevné hmoty s obrazovou plochou. Vznikají až výbušně expresivní tvary, zčásti řízené autorovým záměrem, přitom i značně nepředvídatelné. Mohou místy připomínat ještěry, ale jejich symbolické čtení je především výzvou divákově vlastní představivosti. Lamrova pověstná barevnost v těchto obrazech stupňuje do krajnosti; sledujeme zvláštní optickou vibraci či oscilaci způsobenou ostrými barevnými kontrasty ještě umocněnými „ježatými" obrysy samotných tvarů. Dalším podstatným prvkem tohoto cyklu je způsob, kterým autor skládá menší plátna do koncepčních celků. Do hry tak vstupuje princip modularity, prazákladního jevu přírody i lidské civilizace.
Aleš Lamr je umělcem pevné víry. O pozitivní hodnotě lidského života je hluboce přesvědčen. Jeho duhová paleta k nám promlouvá o odhodlanosti ve všech smyslech zůstat na „cestě ke světlu". Dokonale naplňuje smysl výroku Maxe Ernsta, že malba má být stále „vynalézáním, objevováním, zjevováním". (Richard Drury)
Aleš Lamr, narozen 12. 6. 1943 v Olomouci, pochází z rodu kamnářů a keramiků. Možná i proto je mu tolik vlastní práce s trojrozměrnými předměty, která se netýká jen soch, plastik a instalací, ale prostor je i v jeho obrazech, kresbách a grafikách. Charakteristická je práce s hřejivými barvami, pozitivnost, často vtip a nadsázka, jindy fantaskní ornamentika, abstrakce nebo naopak symbolika s hlubokým obsahem. Pouhý výčet tvorby by byl velmi obsáhlý. Rozsáhlý je i seznam samostatných výstav, když během roku vystavuje několikrát a v některých letech vystavoval až na osmi místech! Spolupracuje s architekty, s realizacemi Aleše Lamra se lidé mohou setkávat na nejrůznějších místech; jmenujme alespoň Františkovy, Jánské a Mariánské Lázně, brněnské Divadlo na provázku, kavárnu a bufet České televize, známé jsou nástěnné a nástropní malby z pracovny prezidenta Václava Havla. Významná je i práce ilustrátorská, z poslední doby je asi nejznámější Bible 21. století. Za svou tvorbu získal řadu cen a ocenění, jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách prakticky všech významných českých galerií, ale také např. v Pařížské Musée d art moderne, v galeriích v Münsteru, Bruselu, Ulmu, Osace, Buenos Aires, Washingtonu a dalších.
Výstavy 2011 Další výstavy v tomto místě Další výstavy prací tohoto autora
Fotografie z vernisáže:
